Online coaching do Afgánistánu

Zdenálův online trénink

Ahoj. Jmenuji se Petr a rád bych se s vámi podělil o moji nedávnou zkušenost s online tréninkem se Zdeňkem Dohnalem. V následujících řádcích jsem vylíčil, jak k němu došlo a jaké jsou jeho výsledky.
Jsem voják z povolání, důstojník u výsadkového praporu. Při mé práci je fyzická příprava důležitá a hledání optimálního tréninku je jakýmsi evergreenem u většiny příslušníků praporu. Jsou tu lidé vyznávající klasickou „železárnu“, tedy kulturistiku, dále lidé, kteří třeba jen běhají, posilují s TRX nebo (hlavně v poslední době) cvičí ve stylu CrossFit a jeho klonů. Sám jsem při přípravě na své první zahraniční nasazení zvažoval, jakou cestou se vydat a co zkusit nového. Klasickou posilovnu považuji trochu za společenskou záležitost – jít si se dvěma přáteli „zabušit“ a pak na pivko. Přes internet jsem se dostal ke knize „Železná koule“. Cvičení mě zajímalo, nicméně styl psaní autora mě zcela odradil. Když jsem ale zjistil, že Zdeněk má „školu na kettlebell“, byl jsem rozhodnut to zkusit.

Nečekané zranění
V přípravě však nebyl čas, jezdit do Brna jsem prostě nestíhal. Po odletu na misi jsem asi dva měsíce působil na patrolách (vojenská obchůzka/objížďka terénu) mimo základnu, dokud jsem si na noční patrole nezpůsobil těžké podvrtnutí kotníku. Dle doktorů to bylo štěstí v neštěstí, jelikož jsem si nic nezlomil ani nenatrhl, nicméně paradoxně se mi tím prodloužila doba rehabilitace. Místo u bojové jednotky jsem vyměnil za štáb a najednou jsem byl zcela bez pohybu. Do té doby jsem plnil úkoly patrol vně základny, ve volném čase běhal, chodil do posilovny, účastnil se vedených hodin CrossFitu.
Po cca měsíci jsem začal chodit s lehkou ortézou a navštěvoval posilovnu. Hybnost nohy byla značně omezená a tak nějak jsem cítil, že je třeba tomu pomoci. Moje mamka je vedoucím fyzioterapeutem na RHB oddělení s více než 25letou praxí, proto jsem si nechal ihned poradit – válce na prokrvení chodidla, balanční plochy, nafukovací míče i plno cviků. Tou dobou jsem si vzpomněl na Zdenála a jeho koule . Zavolal jsem mu, popsal problém a už z rozhovoru jsem věděl, že je to na správné cestě. Když vám totiž někdo poradí podobné věci k rehabilitaci jako zkušený profesionál, tak zřejmě ví.

Online tréninkový plán
Mimo rehabilitaci jsme probrali i cvičení s kettlebellem (girjou). Zatím základní cviky – swing a TGU. Měl jsem o nich nějaké povědomí z knihy a CrossFitu, ale přeci jen to nebylo úplně ono. Ani osobní návštěva nepřipadala v úvahu, neboť nás dělilo přes 5 500 km. Proto jsem se zeptal, zda-li by nebyl Zdenál ochotný zkusit metodu online koučování. Můj plán, který jsme se spolu doladili, byl prostý. Zkusím cviky zacvičit s lehkou koulí podle toho, jak si myslím, že by se měly cvičit, natočím je na video a pošlu – přes mail, úložiště atd. On se podívá, vyhodnotí, sepíše chyby, vydá doporučení a celé kolo se bude opakovat. Až vyladíme techniku, přejdeme na těžší váhy a tréninkový program.
Nevím, jak Zdenála znáte vy. Já ho znám z military party, kde bují ostré vtípky a rozhodně není čas ani chuť na sluníčkové řečičky. A takhle celé školení probíhalo. První odpovědi byly snůškou nadávek, výhružek smrtí a poznámkách o „krosfytu“ . Nicméně, jak říkám – známe se osobně a Zdenál dobře ví, že tento styl mi vyhovuje a platí na mě – nemám prostě rád, když něco neumím. S postupem času, i dalšími videi se množství kritiky zmenšilo, dokonce se občas objevila kladná poznámka. Je pravdou, že když se sám podívám na videa ze začátku a jak cvičím teď, je to sakra rozdíl.

Cvičení do výkonu
Jakmile jsme slušně odladili TGU a swing, přišel čas na program. Inteligentní trénink, EMOM, při kterém jsem konečně pochopil, co je cvičení do výkonu. Byť mám rád pocit napumpování z klasické posilovny, tohle je opravdu jiné: 15 – 20 minut a mám opravdu lepší pocit než z hodinové dřiny. Po zhruba dvou měsících jsem měl silnější střed těla, mírný pokles váhy a celkově jsem se cítil o dost lépe.
Ke kouli jsme, po další debatě, mých dotazech a žádostech, přidali mrtvý tah/pozved. A opět stejnou formou – video, vyhodnocení, doporučení, oprava. Zde byl koučing rychlejší, přešel jsem rychle na trénink a výsledek? Dobrý pocit, inteligentní provedení a síla jde nahoru. Před úrazem jsem dával špatných 130 kg. Teď úplně v klidu 150 a myslím, že můj cíl se 180 kg není nereálný. Jiné „benchmarky“ před a po úrazu nemám. Samozřejmě jsem s ním nepočítal , ani tréninkový deník jsem si (hloupě) nevedl.

Nechci být „nepohyblivé hovado“
Nebylo by od věci vypsat mé původní cíle. Když pominu rehabilitaci, v prvních mailech jsme si se Zdenálem psali hlavně o celkovém rozvoji, nárůstu síly a zlepšení obratnosti. Nejde mi o vnější vzhled, nepotřebuju mít „pekáč buchet“, ale spíše silný střed těla, záda, ramena. K tomu samozřejmě obratnost, neboť nepohyblivé „hovado“ zvedající metráky je taky k ničemu .
To je asi celý můj příběh. Po návratu bych rád navštívil další kurzy a doplnil paletu cviků s koulí. Zatím budu dál pokračovat ve cvičení TGU a swingu – na praporu se nám posilovna rozrostla právě o kettlebelly a půlhodinku denně si vždy najdu. I kdybych se měl „pouze“ udržovat. Pevně věřím, že se nám povede rozjet se Zdenálem a dalšími vojáky z roty spolupráci, mezi nimi je už teď girja dost oblíbená. Protože mám možnost srovnání s ostatním cvičením, rozhodně se nebojím ji (a Zdeňka) doporučit.

Plusy a mínusy online coachingu.
Plus:

• Zdenálův čas a zájem,
• geografická nenáročnost,
• zajímavá forma cvičení,
• zajímavé osoby v pozadí nahrávání

Mínus:

• časová náročnost = čas trenéra, prodleva u příjmu videa (omezené připojení), čas navíc na nahrávání,
• občas nepochopení z mé strany = opakování chyb – odstraněno přidáním grafické části či telefonickým hovorem,
• chce to elementární fyzickou zdatnost a povědomí o terminologii = není to pro úplné začátečníky (myšleno lidi pohybem nepolíbené).

Díky za váš čas

por. Ing. Petr Homola